Rozporuplná Ágra a monumentální Tádž Mahal
14. 5. 2023Indie je plná kontrastů. Na jedné straně monumentální památky a honosné paláce, na druhé straně chudoba, odpadky a nepředstavitelné množství lidí. Ágra je jedním z míst, kde tyto kontrasty poznáte na první pohled. Právě tady se mísí tři památky zapsané na seznamu UNESCO společně s ghetty, volně se potulujícími zvířaty a stokami plnými odpadků. Pojďte se s námi podívat, jak vypadá rozporuplná Ágra a monumentální Tádž Mahal.
Ve článku najdete kromě našich zážitků také spoustu praktických rad a tipů.
Cestování vlakem v Indii
Do Ágry se přesunujeme vlakem z národního parku Ranthambore, o kterém jsme psali v > minulém článku <. Cestování železniční dopravou patří v Indii k velkým zážitkům a dnes je to naše poprvé. Lístek se nám po poměrně složité registraci podařilo koupit online a také nástupiště trefujeme na první dobrou. Nádraží v městečku Sawai Madhopur naštěstí není velké. Ačkoliv vlak vyjel už včera, má jen 5 minut zpoždění, což je nic. Díky cedulím víme, kde zhruba přistaví náš vagón, což je super, protože běhat od lokomotivy až na konec vlaku a hledat náš vagón by byl doslova běh na dlouhou trať. Na nastoupení máme jen chvilku a díky aplikace víme i čísla našich lehátek. Indové sdílející obvykle jedno lehátko samozřejmě využili naší dosavadní nepřítomnosti, ale bohužel je musíme vyšoupnout.
Tip: jízdenky na indické vlaky koupíte online > zde <.
Cesta by měla trvat jen 4 hodiny, takže jsme si koupili nejnižší spací třídu zvanou „sleeper“. Lehátka jsou tři nad sebou a člověk tedy nemá moc prostoru, ale daří se nám na ně vtěsnat i s báglama. Není je totiž kam dát, protože všude jsou zavazadla nebo lidi. Vagón je otevřený, 6 lehátek tvoří jakoby kupé a další dvě jsou naproti rovnoběžně s uličkou. Místo oken jsou mříže a nad hlavou máme větráky. Teď přes den je to příjemné, ale v noci tu musí být zima. Cesta utíká docela rychle a v 5 odpoledne vystupujeme v Ágře.
Ubytování v Ágře
Bývalé hlavní město Mughálské říše patří díky Tádž Mahalu k nejnavštěvovanějším městům Indie. Není se tedy čemu divit, že zdejší šmelináři to zkouší na turisty a drobné podvůdky jsou již tak známé, že o nich píše i průvodce Lonely Planet. První rikšácké supy tedy s díky odmítáme a odvoz si domlouváme až pár set metrů od nádraží. Na ubytování to máme cca 6 km a cena 150 rs nám připadá férová. Náš pokoj vypadá pěkně. Máme velkou kruhovou postel, vlastní koupelnu a hned kousek od našich dveří je střešní restaurace s výhledem na Tádž Mahal. Ten si ale necháváme na zítra a dnes už stíháme jen večeři na střeše.
Tip: pohodové ubytování za cenu okolo 1000 rs nabízí Sai Palace Guesthouse. K Tádž Mahalu je to jen 5 minut chůze.
Monumentální Tádž Mahal
Jeden ze sedmi novodobých divů světa ročně navštíví až 10 miliónů lidí. Abychom se vyhnuli davům, vstáváme už v 6 ráno a kolem sedmé jsme u brány. Takhle brzy je ještě opar, takže na kávě chvíli čekáme, než bude ten pravý čas jít dovnitř. Lístky máme za 1100 rs/os. bez vstupu do mauzolea (jinak 1300 rs) a východní bránou vstupujeme dovnitř. Na indické poměry tady zatím nejsou lidi, takže během chvilky jsme u Tádže a můžeme si jej fotit ze všech stran. Je to opravdu monumentální památka, která stojí za vidění.
Trochu na pováženou je to, jestli mělo smysl stavět 73 metrů vysokou stavbu jen kvůli uložení těla, ale očividně mogulu Šáhdžahánovi jeho manželka Mumtáz Mahal dost chyběla a chtěl ji vyjádřit poctu. Nám osobně by docela vadilo, že nám někdo postaví tak obrovskou budovu až po smrti. Sluníčko pomalu stoupá, mlha mizí a začíná se dělat teplo. Vánoce jsou za dveřmi a na severu Indie je po ránu chladno.
Tip: nenechte se u vstupu zlákat průvodci. Tádž Mahal s vámi rychle proběhnou a budou se vás snažit natlačit do nákupu suvenýrů. Cílem je za den provést co nejvíce lidí a získat provizi ze suvenýrů.
Zařizování autobusu
U Tádž Mahalu trávíme skoro dvě hodiny a pak se vracíme do naší střešní restaurace na snídani. Je příjemné, že Indové dělají i „zápaďácké“ snídaně, takže vejce na různé způsoby a toasty nejsou problém. Problém je pro nás sehnat jízdenky na další den do Váránasí. Vlaky jsou už plné a autobus nám nejde koupit online. Z nějakého důvodu to nechce vzít naši kartu. Jako vždy nám nezbývá nic jiného než vyrazit do ulic a doufat, že se to nějak vyřeší. A jako vždy to funguje. Stačí jen pár minut a narážíme na cestovní agenturu, kde pro nás lístky ihned zařizují. Akorát je to s poplatkem 300 rs (cca 90 Kč).
Tip: lístky na vlaky bývají často vyprodané. Je potřeba je rezervovat dopředu nebo pak využít noční autobusy, které jsou mnohdy pohodlnější.
Navštěvujeme „Baby Taj“
V Ágře jsou samozřejmě k vidění i jiné památky než Tádž Mahal a přes klidné zahrady Shahjahan Garden procházíme k pevnosti Agra Fort, která je také zapsána na seznamu UNESCO. Bohužel si vybíráme špatný směr a začínáme ji obcházet z delší strany. Zjišťujeme to až zhruba po kilometru šlapání po hlavní silnici podél obvodové zdi a nechce se nám vracet zpátky, takže rovnou pokračujeme k hrobce I’timad ud Daulah’s Tomb. Cesta je docela nezáživná a jediné, co nám zvedá náladu, je pohled z mostu přes řeku Yamuna. Na bahnitých březích suší několik lidí desítky povlečení a prostěradel. Skoro to vypadá na hotelovou prádelnu a vlastně si už ani nestěžujeme, že ve většině případů postele na našich pokojích nebyly nově povlečené.
U vstupu do „Baby Taj“ po nás opět chtějí vstupné, které je mnohonásobně vyšší než pro místní, a po 10 minutovém neúspěšném zkoušení nákupu online (100 rs sleva), bereme lístek za 300 rs/os. z pokladny. Mauzoleum nechala pro svého otce postavit panovnice Nūr Jahān a v porovnání s Tádžem je opravdu malé, roztomilé a není tady tolik lidí. Jen je škoda, že už jsme toho viděli hodně a člověk není tak nadšený. Normálně bychom už vstup asi ani neplatili, ale když jsme sem šlapali 6 km úplně nesmyslnou trasou, tak jsme dovnitř prostě museli jít.
Objevujeme staré město
Pro návrat zpět do centra volíme tuk tuk a k mému úžasu se mi daří vyhádat odvoz k mešitě Jama Masjid za 60 rs, což v přepočtu vychází asi na 10 Kč za kilometr. Je fajn, že tady není placený vstup a zrovna probíhá modlitba, takže si nás nikdo nevšímá a naopak si my všímáme místních. Po východu z mešity máme s Míšou dnes již několikátou ostřejší výměnu názorů, při které nás pozoruje půlka ulice. Míša se zase bojí a chce jít rovnou k pevnosti, ale já bych naopak prošmejdil zdejší bazary a temné uličky, kterých je staré město plné. Nakonec se mi daří ji přesvědčit a jako první jdeme konečně na oběd. Za 150 rs (50 Kč) máme vegetarianské chow mein (čínské nudle) a pav bhaji (zeleninová omáčka s „houskou“). Je to pořádně ostré, ale naše srdce plesá nad tou cenou.
Po jídle procházíme hlavní nákupní ulici se všelijakými krámky, až se stáčíme někam do úzkých uliček, kde zase člověk narazí na všechno možné. Nejvíce nás překvapuje stoka, kompletně zanesená odpadky. Tolik bordelu na jednom místě jsme ještě nikdy neviděli a k tomu ta spousta zvířat. Kozy, krávy, psi a opice jsou úplně všude. Celkově je v Agře nějak nezvykle moc opic, a dokonce jedna byla i u nás na terase. Jen kousek dál zase člověk narazí na několik krámů, které fungují jako něco mezi jatkami a masnou. Venku jsou rozestaveny kraví hlavy a nohy, ze kterých chlapi postupně odřezávají kopyta a zbytky masa. Samozřejmě nic není v lednici a vše se oplachuje v jedné misce s vodou. Míše z toho není dobře a utíká napřed, ale já čumím jako puk. Pro kluka z města je to něco úžasného a nepochopitelného.
Tip: staré město nabízí opravdu netradiční věci k vidění.
Pevnost Ágra
Cestou na pokoj se stavujeme u pevnosti, ale nějak už nás to dovnitř netáhne. Pevnosti jsme už viděli v > Novém Dillí < a nechce se nám platit další přemrštěné vstupné. Fotíme ji tedy jen zvenčí a pozornost věnujeme spíše slumu, který se rozkládá hned vedle pevnosti. To jsou ty indické kontrasty a rozporuplnost Ágry. Stejně jako včera máme i dnes večeři u nás na ubytování a Míša si opět vychutnává Navratan Korma, což je asi nejkontroverznější curry, jaké jsme kdy v Asii ochutnali. Zelenina, oříšky, ale i ovoce, rozinky a kokosové mléko. Má to takovou sladkou chuť a je to docela šílený pokrm. Já naopak zůstávám u tradičního kuřecího thali a jako dezert si u pouličního prodejce kupujeme papáju.
Trochu nervů na závěr
Výhodou guesthousů a homestay je to, že majitelé mají k hostům lepší a osobnější přístup. Díky tomu můžeme další den zůstat na terase a využívat zázemí ubytování, přestože máme check-out v 10. Autobus do Váránasí odjíždí až večer, takže ještě stíháme procházku po parku nedaleko Tádže, ale nic moc tu není a 150 rs/os. vynakládáme zbytečně. Kolem půl 6. se pak se všemi věcmi vydáváme na 3,5 km dlouhý pochod na místo, odkud by měl jet náš bus. Nebylo nám to úplně jasné, ale prodejce v agentuře nás předtím ubezpečil, že je to tady.
Ještěže chodíme všude o něco dříve, protože jinak by nás z toho omylo. Samozřejmě nikde v okolí náš bus není a musíme se ptát místňáků na radu. Ti po telefonu zjišťují, že autobus přistaví někde úplně jinde, takže bereme za 100 rs rikšu a už za tmy navigujeme řidiče na místo, kde by to asi mělo být. Naštěstí to zase dopadá dobře a dostáváme se do agentury, odkud bus pojede. Sice má asi 30 min zpoždění a další čas ztrácíme tím, že po 15 minutách jízdy děláme skoro hodinovou pauzu na večeři, ale hlavní je, že máme svou spací kóji a dobrý směr. Míříme do Váránasí…
Kam dál?
O Váránasí a dalších místech, která jsme v Indii navštívili, pro vás již brzo připravíme článek. Mezitím si můžete přečíst články o > Novém Dillí <, hlavním městě Indie, o > posvátném městě Sikhů – Amritsaru < nebo o > Rádžasthánu, největším státě Indie <.
Mrkněte na naše video!
Rozporuplná Ágra a monumentální Tádž Mahal, určitě budou patřit k vašim oblíbeným místům. Společně s návštěvou města Váránasí jsme je zpracovali do videa níže.
Pro další videa klikněte na náš > kanál <.