Největší stát Indie Rádžasthán

Dokonale propracované památky i města, romantická poušť a skvělé jídlo. To vše a mnohem více nabízí největší stát Indie Rádžasthán. Během několika dní jsme poznali jeho čtyři nejdůležitější města, vyrazili na noc s velbloudy do pouště a vydali se za tygry do džungle národního parku Ranthambhore. Přečtěte si náš článek a objevte tak jedny z nejkrásnějších míst Indie.

Mimo našich zážitků najdete ve článku také spoustu praktických rad a tipů.

Modré město Jodhpur

Po celonoční cestě autobusem vystupujeme v Jodhpuru. Okamžitě se na nás slítají rikšáci s nabídkou odvozu, hotelů a všeho možného. My už máme ubytování zajištěné dopředu přes booking.com, takže s díky odmítáme a vyrážíme. Na první pohled je město stejné jako všude jinde, ale jakmile se dostáváme blíže k pevnosti, začíná to být pěkné. Jodhpur má přezdívku modré město, podle modrých domů stojících převážně pod hlavní pevností Mehrangarh. Tady taky stojí naše ubytování Tanu Guest House. Majitel je příjemný a jako první si dáváme kafe na střešní terase s výhledem na město.

Tip: Tanu Guest House je skromné ubytování za dobrou cenu a s milým hostitelem.

Pevnost Mehrangarh Fort

Pevnost Mehrangarh je hlavní památkou města, viditelná ze všech stran, takže hned po kávičce vyrážíme na prohlídku. Stačí jen pár minut procházení úzkými ulicemi mezi modrými domy, trocha schodů a jsme u pevnosti. Vstupné je pro cizince 600 rs/os. a již na první pohled je zřejmé, že se jedná o jednu z největších pevností Indie. Procházíme rozsáhlý areál, pozorujeme město z vyhlídek a obdivujeme dobový nábytek v muzejní části. Nejvíce nás ale stejně pevnost fascinuje zvenčí, a tak později stoupáme na protější vyhlídku Singhoria Hill, odkud ji máme v celé své kráse. Zajímavé je, že na jedné straně stojí pevnost s miliónovým městem pod ní a na druhé straně už začíná poušť. Stejně tak i kolem nás už roste několik kaktusů.

Tip: z pevnosti je moc pěkný výhled na celé město.

Památník Jaswant Thada

Jen kousek od pevnosti vyzařuje do okolí bílý památník Jaswant Thada. Z dálky vypadá jako malý zámeček a vstupné je 50 rs/os. Opět nás nepřestává udivovat, jak jsou všechny místní památky propracované do úplného detailu a každý kousek mramorového památníku je umělecky zpracovaný. Moc pěkná vzpomínka na maharádžu Džasvant Singha II. Od památníku se vracíme zpět do centra, kde procházíme trhy v okolí hodinové věže a večeři dáváme u nás na střeše s výhledem na osvícenou pevnost.

Tip: určitě prozkoumejte modré uličky přímo pod pevností.

Problémy běžného cestovatele

Náš další den v Jodhpuru není zrovna šťastný. Nejprve lítáme po autobusáku a snažíme se zjistit, odkud jede zítra bus do Jaipuru. Nikdo nám moc nerozumí a posílají nás z jedné strany nádraží na druhou. Až po 20 minutách se nám konečně daří narazit na snad jedinou paní, která umí anglicky a pomáhá nám zařídit lístek. Pak trávíme nějaký čas neúspěšným hledáním paláce Raika Bagh a podobně se nám daří také s palácem Umaid Bhawan. Největší soukromá rezidence světa se 347 pokoji nás pochopitelně láká k prohlídce. Jak ale později zjišťujeme, tak přímá přístupová cesta je pouze pro hotelové hosty a běžní smrtelníci musí jít na okolo, což znamená objížďku 6 km a musíme využít rikšu. Po příjezdu zjišťujeme, že abychom mohli jít k paláci a udělat si fotku, je nutné si koupit vstupenku do muzea, na což už nemáme náladu.

Nezbývá nám tedy nic jiného, než si vzít zase rikšu zpět do centra. Aneb jak jsme vyhodili 400 rs a nic neviděli. Možná bychom příště měli více číst na internetu, ale při půlročním cestování a takové spoustě navštívených míst nám to přijde nereálné mít vše dopodrobna nastudované. I tak nás ale Jodhpur nezklamal a odjíždíme z něj s dobrým pocitem. 280 km dlouhá cesta do Jaisalmeru nám trvá necelých 6 hodin. Silnice jsou tu poměrně rovné, takže jízda ve starém oprýskaném buse narvaném místními není tak náročná jako v > Nepálu <.

Tip: místní doprava v Indii je zážitková a poměrně levná. Skoro 300 km nás státním autobusem stálo okolo 70 Kč.

Zlatý Jaisalmer se zlatými lidmi

Díky pískovce, ze kterého je město postaveno, se Jaisalmeru přezdívá zlaté město. Stejně jako v Jodhpuru, i tady je hlavní dominantou města pevnost, ale tentokrát člověka nadchne spíše historické městečko uvnitř pevnosti než pevnost samotná. Kromě ní stojí za zmínku také bývalé panské domy přezdívané „Haveli“. Ze všech našich navštívených měst v Indii byl Jaisalmer s půl miliónem obyvatel nejmenší a měl pro nás největší kouzlo. Ať už to bylo kvůli orientálnímu nádechu nebo našemu zlatému hostiteli Rádžovi, který se o nás postaral od začátku až do konce.

Rádža je opravdu výjimečný člověk. Hned po příchodu nás nadšeně vítá, ukazuje nám pokoj a posílá nás na střechu s výhledem na zlatou pevnost. Dostáváme welcome coffee a svěží vyrážíme na prohlídku města. Ze svého polorozpadlého tuktuku s příhodnou přezdívkou ferrari nám ukazuje zajímavá místa města, zve nás na masala tea, pomáhá nám zařídit indickou simku, ochutnáváme společně pakoru (smažená zelenina v těstíčku) a náš den zakončujeme u západu slunce na břehu Gadii Sagar Lake. Ani ve snu by nás nenapadlo, že tady budou mít po setmění tančící světelnou fontánu. Jako třešničku na dortu nás Rádža učí večer dělat tradiční placky chapati a po večeři společně sedíme na střeše u ohně. Vše kromě výletu je v ceně ubytování, kdy pokoj pro dva stojí 500 rs na noc (cca 150 Kč).

Tip: v Jaisalmeru určitě vyzkoušejte ubytování Traveler Stay s hostitelem Rádžou. Nebudete litovat.

Výlet do pouště

Rádža pro nás taky organizuje výlet na další den. Společně s řidičem a jednou italskou holčinou vyrážíme do Rádžovi rodné vesnice Chhatrel, kde se seznamujeme s jeho rodinou. V podstatě tady neprší, takže ne všechny místnosti jsou zastřešené a na uvítanou dostáváme oblíbený masala tea a pro hříšníka jako já, který nepije mléko, také kafe. Čekání na společný oběd si krátíme hraním s dětmi a malým kůzletem, které se narodilo před pár dny. Oběd máme pod širým nebem a kozí maso na kari a česneku je opravdu povedené. Jako přílohu samozřejmě dostáváme placky chapati. Po jídle se loučíme a před odjezdem ještě na 5 minut nakukujeme do místní školy. Děti z nás vypadají nadšené a určitě to není tím, že jsme s sebou donesli plno sladkostí. Učitelé jsou na nás také milí, ale příště prý můžeme radši donést propisky a sešity.

Tip: celý tento výlet organizovaný přes Rádžu nás stál 4500 rs (1500 Kč)/os.

Po boku velbloudů

Být ve třídě plné vysmátých mávajících dětí je radost, ale nás už čekají velbloudi, a tak se vydáváme jeepem dále. Přijde nám, že Indové jezdí mnohem pomaleji, než se o nich tvrdí. Ano, jezdí jako šílení, ale spíše tím způsobem, že se nedívají kolem sebe, dělají náhlé a nepromyšlené manévry a hodně troubí. S rychlostí to nemá moc společného. Kousek za vesnicí Pithala, nás už u silnice čeká camel man s velbloudy. Po rychlém seznámení dostáváme každý na starost jednoho velblouda a můžeme vyrazit. V rámci šetření jejich kloubů se holky shodly, že na nich nebudeme jezdit, takže následující 2 km velbloudi šlapou vedle nás.

I tak nás to ale baví od samého začátku. Přestože velbloudi každou chvíli vyvrhují potravu pro přežvykování a poměrně dost smrdí, jsou to nádherná zvířata a je to úžasné být tak blízko nich. Společně šlapeme pouští po jeep road a doprovodné auto pomalu popojíždí za námi. Občas se objeví nějaká lehce písečná část, ale jinak jsou tu převážně kamínky a pichlavé křoví. Po necelých 2 km uhýbáme z cesty a míříme na písečnou dunu. Je taková malá, nenápadná a jedna z mála v okolí, ale je super, že tady vůbec nikdo není. Tady budeme dnes kempovat.

Tip: jediným mínusem pouště Thar jsou větrné elektrárny všude kolem, ale s tím už se nějak dá smířit.

Noc na poušti

Zatímco zkoušíme jízdu na velbloudech a pozorujeme západ slunce, camel man společně s Rádžou a řidičem rozdělávají oheň, vaří čaj a chystají deky na spaní. Později dělají na ohni večeři a chutná to moc dobře. Recept je prostý. Cibule, chilli paprička, květák, hrášek, brambory, česnek, rajče, zázvor, k tomu kurkuma, mletý koriandr, další chilli a kmín. Všechno se to v jednom hrnci smíchá, opraží na oleji a podusí. Jako přílohu máme rýži a chapati. Po jídle všichni sedíme u ohně a pozorujeme vycházející měsíc. Dneska je úplněk, takže vše krásně vidíme včetně mizejících velbloudů. Ti taky mizí někam na véču. Aby neutekli moc daleko, mají rolničky a na noc zavázané nohy. Stejně je to úžasné zvíře, když spí jen 10 min denně a teď v zimě pije každých 3 – 5 dnů.

Východ slunce

Vstáváme rovnou na východ slunce a opět už pro nás mají připravený čaj a kafe. I Když jsme tu v půlce prosince, tak pod dekami bylo teplo a noc nemohla být lepší. Zajímavé je, že na jedné straně už rudý kotouč nastupuje na denní směnu a na druhé straně oblohy ještě svítí měsíc. K snídani máme toasty s marmeládou, banány, jablka, guavu a papáju. Pak už se bohužel musíme rozloučit s velbloudy a odjíždíme jeepem na ubytování. Před vyjetím z pouště ještě potkáváme skupinu polodivokých velbloudů, kteří údajně někomu patří, ale žijí si tady svým vlastním životem.

Jezerní město Udaipur

Jaisalmer a hlavně výlet do pouště na nás udělal velký dojem, ale je třeba se posunout zase o kousek dál. Naším dalším cílem je „jezerní město“ Udaipur, kam se opět přesouváme nočním autobusem. Opět se nám vyplácí spát v „homestay“, kde nám majitel umožňuje dřívější check-in a my se můžeme před prohlídkou města na chvíli dospat. Jako první pak navštěvujeme chrám Jagdish Temple, který je zasvěcený bohu Vishnu. Zrovna tady probíhají modlitby a vypadá to docela pěkně. Hned vedle je opět zdarma přístupný o trochu menší chrám a pak už se neúspěšně snažíme dostat ke Královskému paláci nebo panskému domu Bagore Ki Haveli. Všude chtějí vstupné, které se nám nechce platit, a navíc oba nemáme moc náladu na památky. Vlastně jsme dost unavení, trápí nás střevní obtíže a nemáme náladu na nic.

Tip: noční autobusy jsou ideálním řešením pro dlouhé přesuny. Člověk se na lůžku relativně vyspí, ušetří čas a cena za noční přejezd je okolo 1200 rs.

Chceme však město poznat, a tak po obědě pokračujeme v prohlídce. S těžkými břichy se nám nestoupá nejlépe, ovšem prudké stoupání po schodech na vyhlídku u paláce Shri Manshapurna Karni Mata Temple nám zpestřuje několik hulmanů. Hravě poskakují v korunách stromů nad námi a jednu samici s mládětem krmíme banánem. Výhled na město je překrásný a připadá nám to tady obrovské. Dvě jezera, kopce s chrámy a domy kam se podíváš. Jinak nám město přijde díky těm všem hotelům docela snobské a luxusní a možná právě proto se asi všem líbí. I to je asi jeden z důvodů, proč nás úplně neoslovilo. Jezero Pichola a palác jsou sice pěkné, ale množství lidí, motorek a hotelů už nás tolik nebaví.

Na skútru do okolí

Další den si půjčujeme skútr a po rychlé prohlídce zahrady Saheliyon ki Bari prcháme z města pryč. Indický provoz je sice šílený, ale nějak jsem si už zvykl v > Káthmándú < a moc mi to nevadí. Pravidlo mám jednoduché – kde je místo, tam je cesta. Na chvíli zastavujeme u jezera Badi Lake a pak pokračujeme dále do přírody. Je to fajn jezdit si po zapadlých silničkách, kde jsme skoro úplně sami. Člověk má pěkné výhledy na kopce, pozoruje místní život ve vesnicích, jezírka, políčka, palmy a jednou nám přes cestu přebíhá hulman. V tomto duchu projíždíme přes vesnice Dodawali, Karnali, Surana a přes kopec to stáčíme směrem na Raytu, kde uhýbáme dolů na jih. Tam se po projížďce kolem jezera napojujeme na hlavní a svižným tempem se vracíme směrem k Udaipuru.

Tip: půjčení skútru v Indii vyjde levně (cca 500 rs/den).

Ve městě člověk může jet většinou mezi 30-40 km/h, jinak je to o život, ale tady na hlavní fičíme „i“ 70 km/h. Více náš scootřík stejně nezvládne. Bohužel za výjezd k Monsoon Palace chtějí 500 rs na osobu, což nám připadá drahé, takže po pauze na ubytování zajíždíme za jezero Badi Lake, kde máme z takového malého vrcholku pěkný výhled na celé jezero a taky západ slunce. Na večer nemáme úplně štěstí. Během přecházení silnice se má drahá polovička nechává srazit scootrem a málem je z ní drahá čtvrtinka. Naštěstí to není nic vážného a je spíše v šoku než potlučená, ale bolí to. Taky v půjčovně z nás při vracení motorky nemají radost, protože jsme najezdili 150 km, což je mnohem více než očekávali. Musí se s tím ale nějak smířit.

Tip: v Black Pepper Home Stay mají levné ubytování, a hlavně skvělé jídlo.

Najdi si svůj autobus

Před každým nočním přesunem musíme nedobrovolně absolvovat bojovku jménem najdi si svůj autobus. Lísky máme většinou koupené dopředu ve stáncích, ale nikdy není úplně jasné, odkud bus pojede. Po 4 kilometrech šlapání přicházíme na kruhový objezd Reti Stand, ze kterého má náš bus odjíždět. Blbé je, že cca 500 m na všechny strany od kruháče stojí podél ulice autobusy. Sice máme na lístku napsanou SPZku našeho busu, ale nemáme tušení, kde ho hledat a ještě k tomu za tmy. Jako vždy v Indii, i teď se situace řeší za nás. Po chvilce hledání se ptáme taxikáře, ten nás přehazuje jinému maníkovi, který někam volá, domlouvá rikšu a odváží nás na správné místo. Tady nás zase svěřuje jiným lidem, kteří nás po půlhodince usazují na bus. Nemáme tušení, jak je to možné, ale funguje to.

Tip: lístky na autobusy můžete koupit v agenturních stáncích nebo online přes stránky > Makemytrip < nebo > Redbus <.

Růžové město Jaipur

Největší stát Indie Rádžasthán by nebyl kompletní bez města Jaipur. Růžové město je totiž hlavním městem Rádžasthánu a s počtem obyvatel okolo 3 miliónů také největším městem. Dokonce má i jednu linku metra, kterou se odvážíme do centra. Docela náhodou jsme zjistili, že za 1000 rs/os. se dá koupit dvoudenní lístek, který platí na několik památek. Za cca 300 Kč můžeme navštívit vyhlídkový minaret Iswari Minar Swarga Sali, observatoř Jantar Mantar zapsanou na seznamu UNESCO nebo růžový dům Hawa Mahal s 953 okny. Ten nám přijde ze všech památek nejkrásnější, ale v úzkých chodbách se dá s davy turistů jen těžko vyhnout, takže nejvíce si ho užíváme při obědě na terase protější restaurace. Za rychlou návštěvu stojí také muzeum Albert Hall, kde mají spoustu sošek, váz a koberců. Jen máme pocit, že skoro to samé je k vidění i v krámcích na ulici.

Skútrem po památkách

Další místa, která máme v hledáčku i komplexní vstupence, jsou už dále od centra, takže půjčujeme skútr a další den vyrážíme do snad nejhustšího provozu v Asii. Je to šílená změť aut, rikš a motorek, ale úspěšně se nám daří prokličkovat a kolem paláce Jal Mahal stojícím v jezeře Man Sagar Lake přejíždíme k Jantarovému paláci (Amber Fort). Jako většina památek Indie, i tento palác nás uchvacuje svou velkolepostí. Určitou atmosféru tomu dodávají i sloni, kteří vyváží líné turisty k paláci, aby nemuseli jako my šlapat po schodech. Nejsme úplně na památky, takže nás to více baví zvenčí než zevnitř a po chvilce pronikáme „tajnou“ chodbou k vyšší pevnosti Jaigarh Fort, kde je klid a pěkné výhledy na okolní kopce společně s Jantarovým palácem.

Tip: při řízení v Indii buďte maximálně obezřetní. Ignorace pravidel, jízda v protisměru a zvířata na silnici jsou tady na denním pořádku.

Jen kousek od paláce stojí zajímavá studna. Je hluboká až 200 m a kdysi fungovala jako zásobárna pitné vody a místo ke koupání nebo mytí nádobí. Dnes už je to žabinec, ale příkré obvodové schody vypadají pořád fajn a hlavně je kolem dost živo. Kozy, prasata, hulmani i krávy. Naším dalším místem je pevnost Nahargah stojící nad městem. Pevnost je sice rozsáhlá, ale kromě vyhlídkové střechy tady není nic moc k vidění. Po kochací pauze se tedy vracíme do centra na oběd a pak zkoušíme štěstí v opičím chrámu Galta Ji. Tady jsme jak oslíčku otřes se. 50 rs za parkování, 100 rs za vstup a další rupie by chtěli za fotografování a ideálně, abychom ještě koupili jídlo pro opice. Těch tady pobíhá nespočet a vyhlížejí turisty s dobrotami. Nějak se nám ale ta chátrající past na turisty nelíbí a ani chrám nestojí za to.

Zklamání v NP Ranthambore

V Jaipuru ještě navštěvujeme bílý chrám Birla Mandir, zasvěcený bohyni Lakshmi, a další den státním busem odjíždíme do Sawai Madhopur na okraji národního parku Ranthambore. Abychom se nemuseli dohadovat o ceně za odvoz s rikšákama, kteří žijí v domnění, že co běloch, to milionář, šlapeme 4 km po hlavní na ubytování pěšky. Jako vždy je potřeba si nejprve umýt záchod a koupelnu, ale pak už náš pokoj vypadá docela fajn. S  ubytovatelem pak později domlouváme objednání safari na zítra a doufáme, že nám nějaké pěkné na odpoledne zařídí. Člověk by si to rád udělal sám přes internet a měl by to o 600 rs/os. levnější, ale takhle na poslední chvíli už je všechno vyprodané.

Tip: NP Ranthambore je známý pro výskyt tygrů. Park je rozdělený do 10 zón a údajně jsou nejlepší na pozorování zóny 1-5. Na safari se jezdí ráno a odpoledne a ideální je rezervovat si místo předem na > webu <.

Další den bohužel zjišťujeme, že je náš pan majitel mimo a safari pro nás nerezervoval. Tím pádem už na dnešek není místo a nezbývá nám nic jiného než zůstat o den déle. V konečném důsledku o nic nejde, ale později toho budeme litovat. Jelikož v okolí není nic k vidění, krátíme si den pouze procházkou na oběd. Cestou zpět nás odchytávají děti z místní školy a zatahují nás dovnitř. Jednoduchou angličtinou se vyptávají, odkud jsme, jak se jmenujeme, co mám za auto, a jestli chodím do posilovny. Jinak si ale vzájemně moc nerozumíme a spíše je to o výměně úsměvů a pohledů. Asi nikdy ale nezapomene na to, jak Míša tančí před všemi do rytmu Trezoru od Káji Gotta. Vzájemná ukázka tanců a národních hitů prostě nesměla chybět.

Na výlet za tygry

Další den už máme safari rezervováno a ve 2 hodiny pro nás přijíždí velké terénní auto zvané Canter s otevřenou střechou, do kterého se vejde 20 lidí. Naštěstí nás vyzvedávají skoro jako první, takže máme možnost si zabrat sedadla hned vepředu. Postupně pak nabíráme další účastníky a před 3. už stojíme u brány do národního parku. Aut je tu samozřejmě hromada, ať už jeepů zvaných gypsy nebo stejných canterů. Po chvilce čekání, kdy se nám snaží vnutit klobouky a kšiltovky, vjíždíme konečně dovnitř. Nejprve je to zpevněná hlavnější cesta, ze které vidíme pár jezírek a jednoho menšího krokodýla, a pak uhýbáme do zóny 4. Právě tady se včera celý den pohybovali tři tygři, tak uvidíme, jestli budeme mít taky štěstí. Hned po chvilce potkáváme sambary indické. Vypadají opravdu majestátně a samci mají obrovská paroží. Jsou mnohem větší, než jeleni u nás, ale po minutě náš řidič odjíždí dále.

Za chvilku potkáváme další jeleny (axis indický), kteří jsou menší a tečkování. Vypadají moc pěkně, jenže my zase spěcháme a popojíždíme dále. Vypadá to, že se co nejdříve snaží najet k tygrům, takže jen z rychlosti pozorujeme hulmany a makaky, krokodýli bahenní a další jeleny. Kromě nich vidíme u jezera také divoká prasata. Některá z nich mají i kly. Pokračujeme dále po úzkých cestách lemovaných větvemi až na místo, kde stojí několik aut u takového potůčku připomínajícího větší kaluž. Tady prý skoro denně chodí tygřice s mláďaty. Chvilku čekáme, ale náš průvodce s řidičem čumí do mobilu nebo pospávají, místo toho, aby vyhlíželi zvířata v okolí. Pak najednou všichni rychle otáčí auta a švihem se vracíme asi půl km zpět. Jedno z tygřích mláďat prý volalo mámu (znělo to jako pták), ale bohužel není nic vidět. Trochu zklamaně už pokračujeme dále a nálada nestoupá.

Safari už příště ne

Silnice je hodně prašná, moc zvířat nevidíme, a když už je nějaký páv nebo jelen pěkně nastavený na fotku, tak náš řidič stejně nezastaví. Je to takový typicky indický jouda, který chce být všude první, ale když už nevidíme tygry, mohli jsme mít alespoň pěkné fotky jiných zvířat. Štěstí bohužel nemáme ani na leoparda nebo slony. Potkáváme jen jakési malé gazely a kočku bažinnou (jungle cat). Je to hodně malá cena útěchy. Před 5. se pomalu začínáme vracet zpátky a díky svižnému tempu a autům před námi jsme pěkně najezení prachu. Pořád nám nejde do hlavy, proč se průvodce ani trochu nerozhlíží a jezdíme v národním parku jako na závodech. Na každém ze tří míst, kam údajně tygři denně chodí, čekáme max. 5 minut, a když se nic neděje, jedeme dále. Jak by se taky mohlo něco dít, když je před námi hromada aut.

Je to škoda, že nás 4hodinový výlet stál 2500 rs/os. a moc zvířat jsme neviděli. Nejde tak ani o zvířata, jako o celkový přístup řidičů a průvodců. Nějaký zájem o zvířata nebo snaha o jejich nerušené pozorování jde absolutně mimo ně. Oba jsme se shodli, že příště už půjdeme jedině po svých v malé skupince, tak jak jsme to udělali v nepálské národním parku > Chitwan <.

Kam dál?

Největší stát Indie Rádžasthán na nás i přes zklamání ze safari udělal velký dojem a některá jeho místa patří k našim top zážitkům z Indie. Z dalších míst můžeme určitě doporučit posvátné město Sikhů > Amritsar <, hlavní město Indie > Nové Dillí < nebo města Ágra a Váránasí, o kterých pro vás brzo připravíme článek.

Mrkněte na naše video!

Chcete vidět, jak Míša trsá s indickými školáčky? Pak si pusťte naše video a koukejte až do konce 🙂

Pro další videa klikněte na náš > kanál <.

Sleduj nás na sociálních sítích