Káthmándú – hlavní město Nepálu

5. 1. 2023 Od Discovertheworldcz

Po dvou letech čekání, plánování a odkládaní opravdu vyrážíme na několikaměsíční cestu do Asie. Plány máme velké. Začít Nepálem, a pak pokračovat přes Indii, Barmu, Thajsko atd. až do Vietnamu. Těžko se dá odhadnout, kam až dojedeme, když je ve vzduchu tolik proměnných. Peníze, čas, koronavirus, válka na Ukrajině, nemoce, nepohodlí, divoké počasí, zkrátka vše, co může člověku cestu znepříjemnit. Už jsme se ale rozhodli, takže obavy necháváme stranou a vyrážíme poznat Káthmándú – hlavní město Nepálu.

Ve článcích najdete nejen naše putování po Asii, ale také spoustu užitečných rad a tipů.

Přistáváme v Káthmándú

V rámci šetření nákladů se snažíme o co nejlevnější letenku, takže v Káthmándú dosedáme 30 h po vykročení z domu. Kromě toho, že jsme kvůli zpožděnému letu málem nestihli přestup v Abu Dhábí, to šlo docela hladce, ovšem hned po přistání začíná zajímavá situace. Indové se perou o to, kdo vystoupí první, a my se snažíme proklouznout skulinami na co nejlepší místa. Čeká nás totiž několik úkonů. Prvně zaplatit víza (125 dolarů na 90 dní), pak si je nechat udělit do pasu, vyzvednout zavazadla, směnit peníze (1 eur = 124 rs) a domluvit odvoz k hotelu. Naštěstí jde vše docela hladce, jen taxi se nám nedaří moc ukecat a nakonec nás odváží mini autíčkem, do kterého se s našimi obřími bágly sotva vlezem, za 900 rupií (později zjišťujeme, že běžná cena je okolo 500 rs).

Tip: pro rychlejší udělení víz je dobré si dopředu vyplnit > online formulář <.

První dojmy z Nepálu

Již první dojmy z Nepálu jsou zajímavé. Žádné předpisy, divoký provoz, bordel v ulicích a taky vidíme první opici. Taxi nás vysazuje kousek od hotelu a posledních pár set metrů úzkými uličkami musíme dojít sami. Naštěstí mapy.cz fungují docela dobře, takže ubytování nacházíme na první dobrou. Náš Planet Nomad Hostel Shantipur vypadá na první pohled docela fajn a my se drápeme s bagáží do 5. patra na recepci. Tady přichází docela smutná zpráva o tom, že pro nás nemají náš rezervovaný pokoj pro dva, ale musíme přetrpět jednu noc v pokoji pro 4. Jsme docela zbití a venku začalo pršet, takže se nám nechce nikam přesouvat, a tedy ač neradi, souhlasíme. Pokoj je naštěstí docela fajn, spolunocležníci taky a po krátkém rozkoukání jdeme na vyhlídkovou terasu na kafe. Výhled je odsud opravdu úžasný, máme velkou část města pod sebou, jen škoda toho deště.


Jsme poprvé v Nepálu, poprvé v Asii a Míša poprvé mimo Evropu, takže potřebujeme trochu času na adaptaci. Začátkem října se tady stmívá kolem šesté, takže po krátkém odpočinku vyrážíme do města už za tmy. Sice ještě trochu kape, ale za chvilku je po dešti. V podstatě ihned se pouštíme do víru velkoměsta a pohlcuje nás čtvrť Thamel. Všude jsou motorky, lidi, obchůdky s oblečením a outdoor vybavením, elektrické kabely, restaurace, bary atd. Hlavně je vše neuspořádané, zmatené a zapadlé, že člověk v podstatě neví, co vidí. Taky všichni jezdí všude a předhání se v tom, kdo bude více troubit. Chvíli jen tak procházíme ulice, ptáme se na ceny vybavení a pak na radu místních zapadáme do restaurace.

K večeři samozřejmě „dal bhat“

V jídelníčku se moc nevyznáme, takže zabodáváme prst do menu a čučíme, co jsme si to objednali. Smažené houby a vegetariánské thali (často najdete pod názvem Dal Bhat), které sestává z luštěninové polívky (převážně čočka), rýže, zeleniny, omáček a dalších věcí, které ani nejsme schopni rozeznat. Později zjišťujeme, že je to hlavní jídlo Nepálců a v podstatě nejí skoro nic jiného. Pro nás to zatím nic extra není, ale na první den to stačí. I s černým čajem a místním Masala Tea (černý čaj s mlékem a bylinkami) za to chtějí okolo 500 rupíí, což není úplná tragedie, ale taky žádný zázrak. Čekali jsme to tu trochu levnější.

Tip: Thamel je hlavní turistická čtvrť, a tak ubytování, jídlo i vybavení je tady až 2x dražší než v ostatních částech Káthmándú.

Večer v Czech Pubu

Po jídle se nám nechce úplně procházet, a tak kam jinam vyrazit, než do hospody Czech Pub, kterou spoluprovozuje horolezec Honza Trávníček. V životě by nás nenapadlo, jaké budeme mít štěstí. Kluci mají zrovna den před expedicí a právě dneska má přednášku Ďurifuk (o paraglidingu a „sóloledolezení“), za účasti dalších kolegů (Háček, Radar, Tráva, Banán atd.). Je to samozřejmě paráda a o to lepší je to v tom, že se poctivě pouštíme do ochutnávky nepálského piva Nepal Ice (600 rs za 650 ml se 7 %) a později se k české horolezecké elitě přidáváme. Nakonec je z toho pěkný večírek a na pokoji jsme někdy kolem druhé. Naši kolegové nocležníci z nás asi nemají radost, ale já musím říct, že se mi spí výborně.

Stúpy a Durbar Square

Ráno si zvykáme na mizernou úpravu nepálských vajec, ale výhled z terasy nám to celkem kompenzuje. Po snídani vyrážíme do města a ihned se s námi chce každý dávat do řeči a nabízí nám něco na prodej nebo naoko radu zdarma. Prvně je to fajn, ale po chvilce to začíná být spíše otravné. Pro Evropana není úplně zvykem, že s ním někdo šlape přes půl kilometru jen proto, aby ho zavedl do svého obchodu. Jako první máme na programu stúpu jménem Kathesimbu. Je docela pěkná a člověk hned vidí trochu té nepálské kultury. Lidé posedávají okolo, cosi pálí a hlavně stúpu obcházejí a točí s válečky pro štěstí. Stejně tak má skoro každý pro štěstí červenou tečku na čele (tikka), včetně mě, kterému to na čelo vpálil Ind chtějící na oplátku peníze.


Po chvilce se přesunujeme dále a naším novým cílem je náměstí Durbar Square. Samozřejmě již cesta je zážitek, protože provoz je ještě divočejší než včera a navíc si můžeme prohlížet všechny ty propletené dráty elektrického vedení. Když dorážíme na náměstí, zrovna odvážejí několik těl telat bez hlavy. Naším příjezdem jsme se trefili do festivalu Dashain a před chvílí tady telata obětovali pro dobrou karmu. Zároveň musíme zaplatit poměrně vysoké vstupné 1000 rs/os. Je to lehce nefér, jelikož místní a další obyvatelé jižní Asie platí mnohonásobně méně. Náměstí ale stojí za to a fotíme si několik pěkných stúp. S další památkou je to horší. Bílá rozhledna Dharara Tower je sice na pohled pěkná, ale kvůli opravám se do ní nedá vlézt.

Tip: Náměstí Durbar v Káthmándú nabízí spoustu zajímavých paláců a chrámů.

Opičí chrám Swayambhunath

Chvíli tedy rozmýšlíme, co dál, a nakonec správně volíme směr do Nepal Tourism Board. Do Nepálu jsme se vypravili hlavně kvůli trekům v horách a tady v Káthmándú potřebujeme kromě památek stihnout i vyřízení permitů. Sice jsme tu za pět minut dvanáct, ale i tak se nám daří celkem rychle vyřídit permit pro trek kolem Annapurny. Kromě 4 pasových fotek, peněz a jednoduché angličtiny na to člověk nic nepotřebuje. Spokojení ale hladoví se vracíme směrem zpět do centra. Docela náhodou zalézáme pod úroveň silnice do hospody Leon Café, která se později stává naším oblíbeným místem. Za cca 400 rs máme super nudle (chowmein) a takové zeleninové rolky (spring rolls) s hranolkami a poprvé můžeme říct, že nám celkem chutná.


S dobrou náladou se vracíme zpět na pokoj a po krátké pauze vyrážíme na krátkou procházku k Opičímu chrámu. Je docela fajn, že šlapání podle map je na pohodu a už ani provoz nám nedělá problém. Stačí jen půl hoďka a jsme podle nás u jedné z top památek Káthmándú. 365 schodů, nespočet dovádějících opic, vlaječky, nepřekonatelný výhled na město a krásný chrám. To vše nabízí Swayambhunath – opičí klášter za 200 rupií/os. Oba jsme z toho nadšení a procházíme si to ze všech stran. Hlavně taky dělá dost počasí, protože je skoro bez mráčku a teplotně tak akorát na šlapání. Cestou zpět se nám dokonce v dálce ukazují zasněžené vrcholky hor, takže se snad máme v příštích dnech na co těšit.

Nakupujeme vybavení

Na ubytování jsme skoro za setmění a dneska voda teče, takže dokonce se můžeme i umýt. Samozřejmě jen ve studené, „bo“ Nepál. Okoupaní a vyvoňaní vyrážíme za nákupy. Prvně sháníme karimatky (1800 rs/ks) a plynovou kartuši (800 rs/ks). Pak naštěstí Míšu napadá nakouknout do jednoho krámku Go Outdoors Nepal ležícího už mimo čtvrť Thamel. Jestli ta výbava vydrží, tak to byl kauf roku. Spacák údajně do – 20 °C a hrubé péřovky, obojí za 4 500 rs/kus (cca 35 eur). Taková cena, no nekup to. A co víc, prodejce je sympaťák a další den nás zve na kafe. Je super dovědět se informace o místím životě, fungování města atd. Taky nemá smysl procházet další krámy, takže dokupujeme i nepromokavé kalhoty (15 eur/kus) a návleky (6 eur/kus).

Tip: obchod Go Outdoors Nepal má fajn vybavení, skvělé ceny a sympatického prodejce.

Pěšky do čtvrti Patan

Naše druhé dopoledne v Káthmándú věnujeme šlapání do čtvrti Patan. Nepál je bezpečná země, takže se člověk nemusí bát zalézat do úzkých uliček a pozorovat obchůdky se vším možným, malá řeznictví, opravny všeho možného a další nepopsatelné provozovny. Do Pathanu je to od nás 6 km, ale kupodivu nám to utíká docela rychle. Cestou je spousta zajímavých chrámů, jako např. Tripureshwar Pashupatinath Temple. Když se blížíme do centra dění, uchvacuje nás Ashok Stupa. Nejde ani tak o stupu samotnou, ale spíše o přilehlou vodní nádrž, která dává celému místu super nádech. Dále stojí za zmínku Golden Temple (vstupné 100 rs), který je plný zlatých sošek. Je pro nás docela těžké vyznat se ve zdejším náboženství a tom, který chrám má jaký účel, když stojí na každém rohu a každý je něčím specifický. Nejvíce jich najdeme na druhém ze tří náměstí Durbar Square, kde je opět potřeba zaplatit vstupné 1000 rs.

Celkově se dá říct, že Patan určitě stojí za vidění a zdejší Durbar Square nám přijde o něco lepší než to hlavní v centru Káthmándú. Navíc je tu méně lidí a celá čtvrť působí klidněji. Jen co se dostáváme mimo hlavní turistické centrum, narážíme na studnu, kde jedna část funguje jako prádelna a druhá jako sprcha. Místní se umývají uprostřed náměstí a je vidět, že toho opravdu moc nemají. Taky tomu odpovídají i ceny, protože hlavní jídlo pro dva s pár sladkostmi jako dezert nás vychází na cca 320 rs (necelé 3 eura). Tady je to poprvé, kdy ochutnáváme kouzlo momos. Malé knedlíčky (taštičky) můžou být plněné zeleninou, vejci nebo masem a v kombinaci s omáčkou budou určitě patřit k vašemu oblíbenému nepálskému jídlu (původem z tibetu). Za to zákusek na nás moc dojem nedělá. Sladké jednohubky na první pohled vypadají jako marcipán, ale chuťově to není zase taková výhra.

Budhistická stúpa Baudhanath

V poznávání města pokračujeme i nadále, ale vhledem ke vzdálenostem už využíváme taxík. Člověk musí opravdu smlouvat, protože jinak by jezdil za dvojnásobné ceny. Nás 6 km stojí 500 rs a necháváme se vysadit u stúpy Baudhanath. Ta se svou výškou 36 metrů a obvodem 150 m patří mezi největší budhistické stúpy na světě a je zapsána na seznamu UNESCO. Je to opravdu masivní kolos, ale přijde nám, že za 400 rs/os. je to něco, co člověk může vynechat. Možná už jsme opravdu trochu přecestovalí a spíše nás zajímá obyčejný život místních než památky přeplněné lidmi a prodejci suvenýrů.

Káthmándú – hlavní město Nepálu podruhé

Do Káthmándú se vracíme i později po našem treku kolem Annapurny a být v tak velkém městě je zase šok. Prach, bordel, špína, hustý provoz a pořád po nás někdo něco chce. Nebo lépe řečeno nám chce něco nacpat. Tentokrát máme za 9 eur na noc pokoj s vlastní koupelnou a balkónem, takže zázemí máme o něco lepší. Hlavním důvodem našeho návratu je příprava na další trek do základního tábora Everestu, ale taky tu máme nějaké resty v podobě nenavštívených míst.


Kromě toho potřebujeme zašít bágly, slepit pohory a koupit nové permity. Jelikož skoro nikdo nemá nějaké normální webovky, nedá se nic moc dopředu najít, takže člověk musí vyrazit do ulic a doufat, že na něco narazí. Na Nepálu je super, že tady to vždycky tak nějak samo přijde nebo někdo ochotný poradí a za pár kaček máme vše vyřízeno. S novou energií si za 1000 rs/den půjčujeme skútr a vyrážíme do přeplněných ulic.

Tip: objevování památek na skútru je levnější a rychlejší, než pohyb taxíky.

Tajemný chrám Pashupatinah

Provoz je šílený. Všichni jezdí všude, nikdo se moc nekouká kolem sebe a pořád všichni troubí. Taky dopravní značky ani semafory tady pořádně nevedou a všechno funguje na principu, kde je místo, tam je cesta. Nám se daří docela rychle se v tom chaosu zorientovat a poměrně svižně dorážíme k chámu Pashupatinah, který byste určitě neměli vynechat, až budete prozkoumávat Káthmándú – hlavní město Nepálu. Místo je známo pohřebními rituály a zrovna, když kupujeme lístky za 1000 rs na osobu, přinášejí zabalené tělo a pokračují s ním směrem k řece. Jdeme tedy za nimi a po chvíli už z kamenných teras pozorujeme, jak rituály probíhají.

Kremační ceremoniál pod širým nebem

Tělo přinesou zabalené v oranžových látkách, nejstarší syn mu umyje nohy v posvátné řece Bagmati (což je pro našince obyčejná stoka), jelikož věří, že nohy sbírají všechnu špínu. Poté se pronášejí modlitby a rodina se loučí. Následně tělo přenášejí na připravenou hranici, kdy na spálení jednoho člověka je potřeba cca 40 – 60 kg dřeva. Tady se sundávají oranžová roucha, tělo se za pronášení modliteb obchází, obličej je potřen vodou a nakonec je hranice zapálena. Kremace pak probíhá zhruba tři hodiny a následně jsou ostatky i se šperky vhozeny do řeky. Je to poměrně složitý proces, ale probíhá to jako na běžícím páse. Člověk má takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to dost zajímavé vidět vše na živo a zblízka, na druhou stranu to není moc příjemné se pohybovat v té špíně, kouři a poslouchat, jak se těla škvaří.


Taky ne každý Nepálec si může podobný pohřeb dovolit. Potřebné dřevo je dost drahé a většina místních šetří na takový pohřeb celý život. Zvláštní je i život, který probíhá mimo Pashupatinah, kde o pár set metrů později jsou lovci pokladů, kteří se z řeky snaží vytáhnout šperky zesnulých. Holt jiný kraj, jiný mrav. My se v rámci rozptýlení jdeme podívat po schodech k dalším stúpám, kde je spousta opic a jelenů v oboře a pak pokračujeme k dalšímu místu.

Tip: Pashupatinah je nejstarším hinduistickým chrámem v Káthmándú a je zapsán na seznamu UNESCO.

Terénní výjezd ke chrámu Changu Naryan

Tím je chrám Changu Naryan, taky zapsaný na UNESCO listu. Kromě hustého provozu k němu musíme překonat i výjezd terénní cestou do pořádného kopce, který náš skútr moc nezvládá a i pro nás je to křest ohněm. Míša nemá řidičák vůbec a já mám jen na auto, takže jízdu na jednostopých vozidlech známe jen z kola nebo televize. Kameny odlétávají na všechny strany, skútřík řve a kola se boří do hlíny, ale nějak to všichni zvládáme a dorážíme ke chrámu. Tentokrát je vstupné příjemnějších 350 rs/os. a po pěti minutách chůze městečkem jsme uvnitř. Akorát jsme si nevybrali úplně nejlepší čas a celý chrám je momentálně v rekonstrukci. To není v Káthmándú úplně neobvyklé, protože i v roce 2022 jsou místy pořád vidět následky ničivého zemětřesení z dubna roku 2015. I tak nám ale chrám nepřišel ničím specifický a příště už bychom ho asi vynechali.

Bhaktapur a třetí náměstí Durbar Square

Abychom to měli kompletní, vydáváme se do čtvrti Bhaktapur. Bývalé královské město nabízí mnoho chrámů, stúp a taky třetí náměstí Durbar Square. Mezi další hlavní „higlighty“ patří nejvyšší stúpa Nepálu Nyatapola Teple, Hrnčířské náměstí nebo takové dřevěné okénko s vyřezaným pávem Peacock Window. Všechno to vypadá moc pěkně, ale už se to začíná lehce opakovat. Taky tady mají nejdražší vstupné ze všech památek v podobě 1500 rs. Musíme se přiznat, že jsme jej omylem neplatili, protože jsme budku na lísky minuli na skútru. V těch úzkých uličkách se člověk více soustředí na řízení, než na to, co je kolem. Snad nám to Nepálci odpustí.

Co vidět v Káthmándú

Káthmándu – hlavní město Nepálu má toho hodně co nabídnout. Pro větší přehlednost jsme památky sepsali včetně cen z roku 2022:

  • Centrum Káthmándú – Durbar Square (vstupné 1000 rs), vyhlídková věž Dharara Tower (momentálně zavřená), stúpa Kathesimbu (zdarma), Tripureshwar Pashupatinath Temple (zdarma),
  • Opičí klášter Swayambhunath  (vstupné 200 rs),
  • čtvrť Patan – Durbar Square (vstupné 1000 rs), Golden Temple (vstupné 100 rs), Ashok Stupa (zdarma)
  • chrám Pashupatinah (vstupné 1000 rs),
  • stúpa Baudhanath – jedna z největších budhistických stúp na světě (vstupné 400 rs),
  • čtvrť Bhaktapur – Durbar Square, Nyatapola Temple, Hrnčířské náměstí, Peacock Window (celkové vstupné 1500 rs),
  • hospoda Czech Pub – ideální místo na drink s dalšími turisty a horolezci. Super guláš a řízek! (vstupné žádné, útrata vysoká 😀 ).

Kam dál?

My jsme Káthmándú – hlavní město Nepálu využili jako vstupní bránu do Asie a výchozí bod na treky v Himalájích. Jako první jsme vyrazili na trek okolo Annapurny, při kterém jsme překonali sedlo Thorong La Pass měřící přes 5400 m. Po krátkém odpočinku v národním parku Chitwan plném nosorožců a dalších divokých zvířat, jsme vyrazili na další trek, tentokrát do základního tábora Everestu. Cesta dlouhá 270 km nám zabrala okolo 20 dnů a musíme říct, že všechna ta vynaložená energie stála za to. Žádné šlapání se ale nedá srovnat s naším cestovatelským úsilím, které nás teď stojí poznávání Indie.

Tip: články o zmíněných místech najdete již brzy na našem webu.

Mrkněte na naše video!!!

Než se nám podaří sepsat další zážitky z cesty po Asií, mrkněte na naše video z Káthmándú, kde najdete všechna popsaná místa.

Pro další videa klikněte na náš > kanál <.

Sleduj nás na sociálních sítích