Jak přežít lockdown v Anglii

28. 3. 2021 Od Discovertheworld

V Anglii jsme pracovali jen tři týdny, když přišel celostátní lockdown. Pro Brity to byl již druhý v roce 2020 a všichni naši kolegové nadšeně slavili. Ti, kteří kvůli lockdownu nemohou pracovat, totiž mají nárok na 80 % průměrného platu. My jsme strávili dva dny v nervech a čekání, jestli se nás to také týká, anebo tady budeme měsíc bez peněz a s nemalými náklady na živobytí. Jak zvládneme měsíc v uzamčení? Jak trávíme Vánoce v zahraničí? A co nás čeká v novém roce? To se dozvíte ve článku Jak přežít lockdown v Anglii.

Tip: Jak přežít lockdown v Anglii je pokračováním článku > Náš život a práce v Anglii <. Pokud jste jej ještě nečetli, určitě na něj mrkněte.

Flexible furlough

Naštěstí se nic nejí tak horké, jak se uvaří. Velkou náhodou a obrovským štěstím jsme do Anglie přijeli „včas“ (začátkem října), takže se na nás podpora (flexible furlough) vztahuje a my budeme pobírat 80 % průměrného platu. A aby té radosti nebylo málo, přestěhovali nás na dobu lockdownu na hotelový pokoj, který je tady u nás jeden z největších. Pro normálního člověka je to samozřejmost, ale my jsme neskutečně rádi, že máme vanu s neomezeným množstvím teplé vody (v podu jen na 5 minut), velkou postel, podlahu, na které můžeme cvičit a gauč s televizí. Navíc nemusíme pro jídlo chodit venkem, což se v deštivé Anglii docela hodí. Plni dobré nálady se večer přidáváme ke svým kolegům a oslavujeme začátek měsíčního volna.

Výstup na Scafell Pike

Po pár hodinách spánku neochotně vstáváme a šlapeme pět kilometrů do Windermere na bus. Dvěma místními linkami přejíždíme na zastávku Old Dungeon Ghyll v údolí Great Langdale. Podél řeky docházíme až na konec údolí a začínáme prudce stoupat nahoru. Podle předpovědi mělo být nádherně, ale zatím je vše zahaleno v hustém mraku. Když vystoupáme do 600 m, nevidíme přes mlhu skoro nic. S dalšími výškovými metry se mraky zvedají a nám se poprvé otevírají pohledy na > Cumbrian Mountains <. Je to naprostá nádhera. Holé kopce pokryté zlatavou trávou, hluboká zařezaná údolí vytvořená ledovcem a řeky odrážející sluneční svit. Naprosto nás to dobíjí energií a my svižně šlapeme na Scafell Pike. Tady už nadmořská „výška“ vzala za své a trávu vystřídalo kamení. I tak je to ale fajn a my si pobyt na nejvyšší hoře Anglie (978 m) náramně užíváme. Dokonce v dálce vidíme i moře.

Silný vítr nás nenechá dlouho odpočívat, a tak vyrážíme na zpáteční cestu. Tentokrát to bereme po hřebeni přes vrchol Esk Pike, abychom si mohli déle užívat pohledy na údolí řeky Esk, osvícené listopadovým sluncem. Jako nic překonáváme vrchol Bowfell a konečně vidíme, jak to tady vypadá bez mraku. Teď už jen stačí seběhnout do údolí a chytit autobus. S mírným poklusem se nám to daří a unavení přijíždíme do Windermere. Teď přichází tradiční nepříjemná část. Člověk musí unavený vystoupit z busu a jít 5 km na hotel, který stojí podél silnice, uprostřed ničeho. Pak nám ty kilometry skáčou sami a není se čemu divit, že celkově máme 30 km.

Fairfield Horseshoe

Náš výlet nadchl ostatní kolegy, a tak hned další den vyrážíme na túru. Musíme využít poslední pěkné dny, protože pak bude zase týden deštivo. Vycházíme z Ambleside a docela obstojně stoupáme směrem na hřeben. Složení skupiny je docela zajímavé. Dohromady jsme 4 Češi, 2 Poláci, 1 Španěl a jeden Angličan. Tempo je lepší, než jsem čekal a úspěšně zdoláváme vrchol Fairfield (873 m). Výhledy jsou opět k nezaplacení a člověk vidí celé pohoří Cumbrian Mountains a národní park > Lake District <. Ten název je opravdu příznačný, protože jezer je tu nespočet.

Z vrcholu sestupujeme druhou částí hřebene, čímž naše trasa tvoří tvar podkovy (horseshoe). Při sestupu už je většina lidí unavená, ale náladu zpestřují pohledy na jezera Rydal Water a Grasmere. Cestování ve skupině má hned několik výhod. Kromě dobré party lidí je to i možnost cestovat na skupinové jízdné, čímž ušetříme cca 100 Kč, a taky se můžeme podělit o náklady na taxík z Windermere a nemusíme chodit pěšky. Ceny jsou tu oproti ČR vysoké a člověk si s 80 % minimální mzdy nemůže moc vyskakovat. Lístek na bus pro jednoho stojí okolo 250 Kč, taxi na hotel min 300 Kč (5 km) a o jídle radši ani nemluvě.

Počasí umí být kruté

Výlety se bavíme i v další části lockdownu. V okolí hotelu je totiž jen malý lesík (jinak louky s ovcemi) a v městečkách Bowness a Windermere je vše zavřeno, tak jako u nás během lockdownu. Takto jsme třeba navštívili zajímavé jeskyně Rydal Cave u stejnojmenného jezera nebo kameny poskládané v řece na způsob mostu (stepping stones) u Ambleside. Bohužel počasí tady umí být kruté. O tom jsme se přesvědčili na túře z Old Dungeon Ghyll směrem na Keswick. Začátek vypadal docela slibně. Slunce, teplo a pěkné výhledy. Postupně nás začali přepadat 10minutové přeháňky se silnými poryvy větru. K tomu stezka Cumbria Way v údolí řeky Langstrath Beck byla kompletně podmáčená, a tak po chvíli nemělo smysl, hledat vyčnívají kameny na projití suchou nohou.


Při překračování několikátého potoka, jedné člence výpravy podjela noha a sedla si přímo do vody. Na jednu stranu pobavení, na druhou docela problém. Chudák je od pasu dolů promočená a k nejbližšímu autobusu to máme 5 km. Do toho fouká ledový vítr a střídavě prší. Co se dá dělat, zatíná zuby a jdeme. Náš původní plán dojít až do Keswicku padá a nastupujeme na bus už v osadě Borrowdale. Cesta je ale ještě dlouhá. Půl hodiny do Keswicku, přestup, hodinu do Windermere a ještě taxík. Naštěstí máme cestu zpestřenou úžasnými výhledy z druhého patra double deckeru a všichni členové přežili výpravu bez újmy na zdraví.

I mistr tesař se někdy utne…

I já „zkušený mazák“ si někdy umím pěkně naběhnout. Kdo by ale řekl, že to bude zrovna při cestě do obchodu. Potřebujeme něco dokoupit, a tak jednoho dne nasazuju pohorky, beru batoh a vyrážím na 5 km procházku. Pro zpestření to beru trasou přes zelené kopečky mezi ovcemi. Jemně mrholí, nikde nikdo, pohoda. Když se výškrabu na kopec Grandsire (251 m), začíná boží dopuštění. Vítr fičí neuvěřitelnou rychlostí a poprvé zažívám, jaké to je, když prší z boku. Během 3 minut jsem kompletně promočený a to jsem teprve v polovině cesty do obchodu. Přeci se ale nevzdám a pokračuju dál. Ve Windermere už tak nefouká, ale zima je mi pořádná. O to je to horší, když je tunel zaplavený a já se musím brodit po kolena ve vodě. Stejně už jsem promočený, tak je to jedno.


V obchodě rychle posbírám, co potřebujeme, a s divnými pohledy ostatních se snažím zaplatit. Ale vytáhnout kartu z peněženky se ztuhlýma rukama je nadlidský výkon. Cesta zpátky není o moc jednoduší. Prší, fučí a opět mě čeká brodění se ledovou vodou. Tentokrát jen po kotníky, ale taky to člověka nepotěší, když mu do bot teče opět vrchem. Na pokoj přicházím kompletně promrzlý a zostuzený. Takhle dostat od přírody po tlamě cestou do obchodu skrz nížiny, to je výsměch. Naštěstí ale vše spraví teplá vana a večeře, kterou nám každý den připravují kuchaři. To je na práci s ubytováním výhoda, že se člověk nemusí o jídlo moc starat.

Objevujeme další části NP Lake District

Na dalších výletech k nám už počasí bylo milejší, ale i tak byly zajímavé. Túru na vrchol Old Man of Coniston máme zpestřenou o procházení oblastí starých břidlicových dolů a brodění řeky. Na třetím nejvyšším vrcholu Anglie – Helvellyn nás přepadá rychle krupobití, které značně urychlí naše tempo sestupu. Během lehčí turistiky z New Dungeon Ghyll do městečka Grasmere, okolo jezera Stickle Tarn, se dostáváme nad úroveň mraků a naskýtá se nám nádherný pohled na naducanou peřinu pod námi. Celkově se nám tady v těch horách nesmírně líbí. Na každém vrcholku nové výhledy, za každým rohem vodopád a lidi nikde.

Lidí tu celkově moc není (možná kvůli lockdownu) a zvěře vlastně taky ne. Na holých kopcích nemají skoro žádné úkryty a spíše se zdržují v nížinách. Na horách tak člověk potká opravdu jen ovce, kterých jsou tu minimálně sta tisíce. Za to v okolí našeho hotelu je poměrně živo. Do lesíku chodí často srnky, našli jsme strom, kde přes den spí sovy a bažanti jsou schovaní v kdejakém houští. Každá sranda ale někdy končí a listopadový lockdown taky.

Zpátky do práce

Druhého prosince se vše otevírá a pro nás to kromě návratu do práce znamená také návrat do hobitína (podu). Opět jsme v mini prostoru, bez wifiny a s teplou vodou jen na 5 minut. I tak to má ale něco do sebe a člověk si brzy zvykne. S prací začínáme pozvolna. Hosté se moc nehrnou, takže pracujeme spíše na půl úvazku. Jelikož v pohostinství děláme poprvé, čeká nás školení food safety. Tím, že nejsme z oboru, je to pro nás zajímavé. Člověk by nevěřil, kolik pravidel a postupů by se mělo v profesionální kuchyni dodržovat. Např. používat barevně rozlišená prkýnka na krájení podle druhu potravin. S naší angličtinou je to o něco lepší a bez velkých problémů zvládáme závěrečný test.

Volné chvíle mezi směnami trávíme firemním welnessem v hotelu Low Wood, a taky se vypravujeme na výlet do města Kendal. Musíme přeci využít toho, že jsou otevřené obchody a dá se koupit i něco jiného, než jen potraviny. Kendal je takový anglický Frýdek – Místek. Pár kamenných obchodů, náměstí, pěkný kostel a výhled od zříceniny hradu. Jinak tu v podstatě nic moc není. Postupně se na Vánoce připravuje i náš hotel. Vše je pečlivě vyzdobeno a připraveno pro příjezd cca 35 hostů.

Vánoce v zahraničí

Tito hosté u nás tráví 4 noci přes vánoční svátky. Jejich program převážně spočívá v konzumování několikachodového menu. Já bych po tučné full English breakfast (vejce, klobása, slanina, fazole, houba, black pudding, rajče, toast, hash brown) + ovocný salát, marmeláda atd. nemusel až do večera nic jíst, ale Britové bez problémů dorazí po poledni na vícechodový oběd a okolo 7. večer už natěšeně čekají na vícechodovou večeři. Nemám ponětí, kam to dávají, ale takto to probíhá celé 4 dny. My s Míšou trávíme Vánoce poskromnu. Kvůli lockdownu a omezeným obchodům jsme neměli možnost koupit si pořádné dárky a navíc oba pracujeme. Na Štědrý večer máme drobnou párty a nic víc se nám slavit nechce.


Kvůli neshodám s vedením odešlo pár dnů před Vánoci několik kolegů. Je to tu teď takové ponurejší, když najednou 7 lidí chybí. Ani silvestrovská párty nebyla nějak bujará, ale jedna věc nás může velmi těšit. Den před koncem roku byl v celé Británii vyhlášen další lockdown a nás čeká několik měsíců volna. Nakonec totiž bude mnohem delší, než si v danou chvíli myslíme. Ale o tom, jak trávíme volný čas na hotelu uprostřed národního parku Lake District, si povíme až v > následujícím díle < o našem životě v Anglii.

Kam dál?

O Anglii jsme pro vás připravili další zajímavé články. Vše o národním parku Lake District naleznete > zde <. Pokud vás láká pohoří Cumbrian Mountains, tak > tady < najdete ty nejkrásnější túry. Podívejte se také na jiné destinace. Podobné Anglii je např. > Norsko <, kde kruté severské počasí řádí na holých vrcholcích a vytváří neuvěřitelné scenérie. Nádherné hory a přírodu nabízí také > Švýcarsko <, které je k nám mnohem blíže a nemusíte sem plout trajektem.

A pro jistotu ještě jednou > odkaz < na následující díl našeho života v Anglii, kde se během 5měsíčního lockdownu vydáváme na zimní výpravy po NP Lake District.

Mrkněte na naše video!!!

Náš život a práci v Anglii jsme postupně zdokumentovali v několika videích. Ve třetím díle našeho VLOGUneVLOGU naleznete, jak trávíme druhý britský lockdown, výstup na Scafell Pike – nejvyšší horu Anglie a další zajímavé túry v Cumbrian Mountains.

Pro další videa klikněte na náš > kanál <.

Sleduj nás na sociálních sítích