Prohlídka Edinburghu a trek na Holy Island

30. 5. 2021 Od Discovertheworld

Po náročném přechodu West Higland Way a výstupu na Ben Nevis jsme se přesunuli na sever do města Inverness s nadějí, že odtud budeme pokračovat na nejseverozápadnější výběžek Británie (Cape Wrath). Bohužel naše plány byly najednou narušeny neexistujícím autobusovým spojením, a tak jsme museli narychlo vymýšlet nějakou alternativu. Na zasmušilém autobusáku se do nás opíral ledový vítr, začalo mrholit a my nevěděli, co máme dělat. Naštěstí jsou dobří lidé všude a s jejich pomocí vznikla nádherná prohlídka Edinburghu a trek na Holy Island. Tak  neváhejte a vydejte se s námi objevit svět.

Tip: článek Prohlídka Edinburghu a trek na Holy Island navazuje na článek Přechod West Highland Way a výstup na Ben Nevis. Pokud jste jej ještě nečetli, určitě na něj > mrkněte <.

Otočka o 180 stupňů°

Po mrznutí na lavičce autobusové zastávky se nakonec rozhodujeme stočit náš směr na jih a na poslední chvíli naskakujeme do autobusu směr Edinburgh. Nemáme koupený lístek dopředu a u řidiče se nedá zaplatit taková suma kartou, takže nás posílá si sednout a jízdenku kupujeme až za jízdy online. Vyznat se v britském systému veřejné dopravy je nadlidský výkon, ale naštěstí jde koupit lístek i po odjezdu autobusu, a dokonce je to cca o 20 liber levnější, než kdybychom si jej zaplatili u řidiče. Čtyřhodinová cesta je docela dlouhá, ale plná zajímavých výhledů na zamračenou skotskou krajinu. Před 7 večer přejíždíme po jednom ze třech unikátních mostů přes záliv Firth of Forth a za nedlouho vystupujeme v centru hlavního města Skotska.

Poprvé v Edinburghu

Po týdnu v téměř opuštěné krajině, a hlavně po půl roce bydlení „na samotě“ je pro nás ruch velkoměsta docela šok. Hlavně Míša se pořád ohlíží a má pocit, že nás chtějí všichni okrást. Nám se naštěstí během jízdy busem povedlo přes facebook domluvit přespání, a tak máme celkem jasný cíl. Je to pro nás poprvé, kdy zkoušíme poprosit někoho cizího o nocleh a překvapivě všechno vychází tak, jak má. Taky je to pro nás poprvé, kdy jsme někde bez plánu a vymýšlet program na další týden přes mobil dá docela zabrat. Není se tedy čemu divit, že usínáme docela rychle. Byl to den plný zvratů a trochu vyhozených peněz (kdybychom věděli, že autobusy z Inverness na Cape Wrath nejedou, mohli jsme jet do Edinburghu rovnou z Fort William).

Prohlídka Edinburghu

Ráno snídáme poslední z 25 koblih (akce 5 koblih za 50 pencí – no nekup to), a pak vyrážíme do města. Horalové se v nás nezapřou, takže jako první šplháme na vyhaslou sopku Arthur’s Seat, ze které máme pěkný výhled na celé město. Ještě než scházíme úplně dolů, koukáme na výhled i ze skály Salisbury Crags. Člověk je sice o trochu níže, ale pohled na budovy a hrad je o to intenzivnější. Po sestupu obhlížíme královské sídlo Palace of Holyroodhouse a budovu parlamentu, ale obojí jen z venku, protože kvůli koronáče je vše zavřené. Skupinou ulic nazvanou The Royal Mile se následně přesouváme do centra.


Skotsko bylo oficiálně otevřeno teprve před dvěma dny, a tak lidí je málo a město je spíše prázdné. Obchody a kavárny se teprve rozjíždějí a stánky se suvenýry zejí prázdnotou. Nám to ale vyhovuje, míjíme St. Giles Cathedral a odbočujeme ke Skotskému národnímu muzeu. Vstup je zdarma, tak proč toho nevyužít. Na třech patrech procházíme všechno možné od zvířat, přes vesmír, kulturu až po vědu a techniku. Hned vedle muzea fotíme sochu policejního psa Bobbyho a kavárnu, kde J. K. Rowlingová napsala první dva díly Harryho Pottera. Stačí asi jen 5 minut chůze a jsme u Edinburgského hradu (Edinburgh Castle). Dovnitř nás ale nepustí a od hlavní brány nevypadá až tak skvěle.

Vyhlídkový vrchol Calton Hill

Mnohem více se nám líbí pohled na hrad z přilehlého parku Princes Street Gardens. Z povinnosti procházíme i stejnojmennou nákupní ulici, kde je hlava na hlavě. Všichni si potřebují užít znovu otevřené obchody a je to naprostý blázinec. Radši rychle pryč, takže kolem Scott Monument a zajímavého hřbitova vylézáme na vyhlídkový vrchol Calton Hill. Tady se nám opět nabízí krásné výhledy na město, observatoř a památníky National Monument of Scotland a Dugald Steward Monument. Během dnešního dne jsme obešli hlavní památky Edinburghu, a tak se vracíme zpět na ubytování. Večer trávíme s rodinou naší nové „paní domácí“ a přípravou na zítřejší trek. Hlavně je potřeba zašít všechno vybavení, které dostalo zabrat během přechodu West Highland Way.

Útesy na St. Abbs Head

Ráno po domluvené snídani ve fajn kavárně > Hideout Café < jdeme na vlakové nádraží a londýnským expressem odjíždíme do městečka Berwick upon Tweed. Po půl hodině čekání se ještě přesouváme kousek busem podél pobřeží do přímořské vesničky St. Abbs. Na stejnojmenném výběžku procházíme nádherné útesy a s větrem ve vlasech pozorujeme vlny narážející do skal. Nejlepší ze všeho je ten kontrast barev. Zelená tráva, žlutě kvetoucí keře, temné moře, bíle zpěněné vlny a světle modrá obloha s obláčky. Po našem tradičním obědě (čínská polévka a kafe) se konečně vypravujeme na náš 3denní trek podél východního pobřeží Skotska a Anglie. Cílem je ostrov Holy Island, od kterého nás dělí cca 40 km.

Potkáváme tuleně

První kilometry utíkají docela rychle. Procházíme vesnicí St. Abbs, a pak stoupáme a klesáme podél pobřeží. Počasí nám docela přeje, jen by mohlo být trochu tepleji. Jdeme zhruba dvě hodiny, když přicházíme do městečka Eyemouth. V hospodě prosíme o vodu, chvíli sedíme a hned pokračujeme dále. Když procházíme přílivem zalitým přístavem, najednou podél mě plave tuleň a zvědavě vystrkuje hlavu z vody.  Je to naše první setkání s tuleněm a naprosto si to užíváme. S dobrou náladou vyrážíme dál. Obcházíme golfové hřiště, míjíme pole s řepkou a po pár km sestupujeme do vesnice Burnmouth.


Je 7 večer, Míšu už zase bolí chodidla, nad námi se stahují černé mraky a nám se absolutně nedaří najít žádné místo na spaní. Nedá se nic dělat, je třeba pokračovat dál. Několikrát během cesty se snažíme slézat k plážím, díváme se všude kolem, ale je to marné. Na prudkých svazích a kamenitých pláccích člověk prostě nemá šanci najít něco rovného. Nakonec budujeme stan ve svahu nad útesy a doufáme, že nebude lít, protože jinak nám déšť nateče dovnitř. K večeři máme kuskus s podprůměrnou kari omáčkou z pytlíku a večer si krátíme čtením.

Svět je opravdu malý

Asi v 5 ráno přichází průtrž mračen. Choulíme se uprostřed stanu a snažíme se nedotýkat stěn. Postupně bubnování provazů vody přechází v takové divné šustění, a když později vylézáme ze stanu, zjišťujeme, že sněžilo. No hlavně, že jsme u moře. Naštěstí nám stan vydržel, a přestože z něj odlamujeme kousky ledu, nepromokl. Po 9. vyrážíme směr Berwick upon Tweed a za pár minut překračujeme hranice ze Skotska do Anglie. Dnes nemusíme tolik stoupat a klesat, takže 10 km podél pobřeží utíká rychle a před 12 už vaříme oběd v přístavu. Když balíme poslední věci, slyšíme dva cyklisty: „Hele, to jsou ti dva baťůžkáři, které jsme potkali včera.“ O chvíli později je potkáváme v kavárně a zjišťujeme, že jsou to Češi žijící tři roky v Anglii, kteří shodou okolností také pochází z okolí Ostravy. Pořád nás nepřestává překvapovat, jak je svět opravdu malý.

Přírodě neporučíš

Čas nás ale trochu tlačí, a tak přes pěkné mosty procházíme Berwickem, přilehlou vesnicí Spittal a napojujeme se na další pobřežní stezku. Teď je to spíše tvrdá cyklostezka, která nedělá dobře naším chodidlům. Slunce ale svítí, pohled na vlny dává člověku fajn uklidňující pocit a po rovině ukrajujeme kilometry ďábelským tempem. Ani nevíme jak, a už jsme na dohled od Holy Islandu. Právě ale začíná příliv, což znamená, že pro dnešek máme smůlu. Holy Island je totiž podobně jako > Mont Saint Michel < přílivový ostrov, na který vede cesta přes most jen během odlivu. Nezbývá tedy nic jiného než postavit stan a před večeří pozorovat, jak moře rychle přibývá. Spí se nám docela dobře, jen kdyby nebyla taková zima.

Brodíme moře na Holy Island

Ráno zase sprchlo, takže stan opět balíme mokrý. Nasazujeme gumáky, které s sebou celý výlet taháme a vydáváme se napříč zátokou směrem na Holy Island. Odliv ale ještě úplně nezačal, takže místy musíme procházet vodou. V gumákách je to ale hračka a člověk si to užívá. Postupně se blížíme k ostrovu a auta začínají jezdit po odkrývajícím se mostě. Netrvá to ani hodinku a jsme na ostrově. Jen do městečka je to ještě 3 km po asfaltce, takže za chvíli si stopujeme odvoz. Samotné centrum je malinké a spíše člověka zaujme čnějící hrádek a zříceniny kostelů. I tak je ale fajn si to tu obejít a podívat se na okolní krajinu.

Tip: před návštěvou Holy Islandu si zkontrolujte časy přílivu a odlivu, které najdete > zde <.

Dobří lidé jsou všude

„Dobitím“ Holy Islandu jsme vlastně splnili náš trek. Ještě v Edinburghu jsme se rozhodli neplánovat zpáteční cestu a nechat tomu volný průběh, což se ukázalo jako správná volba. Z Holy Islandu se nám daří dojet stopem do Berwicku, odkud busem pokračujeme do městečka Eyemouth, kde jsme procházeli před dvěma dny. Tady totiž máme domluvený sraz a přespání u Čechů, na které jsme včera náhodou narazili. Krátké čekání si zpestřujeme pozorováním tuleňů, kteří se v přístavu stali místní atrakcí.

Je super, jak dobří lidé jsou všude a nechají u sebe člověka jen tak přespat. A shodou okolností člověk při návštěvě nových známých potká další nové známé, kteří ho následující den odvezou autem do Edinburghu, aby mohl přespat u starých známých a den na to se vlakem vypravit zpět do Lake District, kde ukončí svou nádhernou čtrnáctidenní pouť po Skotsku.

Kam dál?

Jak jsme psali v úvodu, článek Prohlídka Edinburghu a trek na Holy Island navazuje na článek Přechod West Highland Way a výstup na Ben Nevis. Pokud jste jej ještě nečetli, určitě na něj > mrkněte <. Také se určitě podívejte na článek o národním parku > Lake District <, který je nejnavštěvovanějším NP v Anglii. A pokud vás zajímá, jak jsme se do Británie vlastně dostali, najdete všechny informace > zde <.

Mrkněte na naše video!!!

Ani prohlídka Edinburghu a trek na Holy Island neunikli naší kameře. První video najdete níže a druhé již příští týden na našem > youtube kanále <.

Sleduj nás na sociálních sítích